Trocha faktů historie z okolí našeho tábora

  Jesenicko bylo po celý středověk součástí Niska, slezského knížectví severně od Jeseníků. K české koruně Niské knížectví patřilo od 14.století. Kolonizace na Jesenicku byla slovanská. Biskup to roku1248 přímo přikazoval. Správa obcí spadala pod biskupa nebo knížete.

  Kraj byl zabezpečen výstavbou strážních hradů (Rychleby, Pustý hrad, Javorník, Edelštejn, Leuchtenštejn, Vriedeberk-Frýdberk, Koberštejn, Adolfovice, Kvinburk, Drachenburk, Rabenštejn, Kaltenštejn a další) a tvrzí ve vsích (Jeseník, Supíkovice, Vlčice, Ondřejovice, Vidnava, Javorník-ves, Hoštice, Bílý potok, Kohoutek, Mikulovice, Skorošice , Heřmanovice, Hradec, Bernatice)

  Frýdberk (Žulová) i Kaltenštejn však nevznikly jako strážní hrady knížecí, ale jako projev svévole loupežného dobrodruha Jana Wüstenhuba. Ten i se svým bratrem přišli do tohoto kraje a šikovně zneužili slabé vlády biskupské v tomto kraji. Navíc Nisský kníže Bolek vlekl s biskupem nenávistné války, takže se nikdo o zapomenutý kraj na hranicích nemohl poctivě starat. Wüstenhubové si z ničeho nedělali hlavu a své hrady tu vystavěli na uloupené půdě. Není se čemu divit, že jim nastaly vleklé spory s vratislavským biskupem Tomášem II.

  Bratři Jan a Jindřich Wüstenhubové se stali postrachem celého okolí. Nebylo se jich možno zbavit, neb se opevnili na třech silných hradech-Frýdberku, Kaltenštejně a Koldštejně. Biskup Jindřich z Vrbna nabídl dokonce důchod z několika vsí, aby loupení přestalo, ale marně.

  Nezbylo, než na Jana a bratry vyhlásit církevní klatbu a prohlásit je za kacíře.Zvláště proto, že už jim nestačilo loupit biskupské statky na Jesenicku a kamenského kláštera v Kladsku, ale už se dokonce obrátili na Nisko a Otmuchowsko a pálili kostely. V Pačkově (dnes v Polsku) zabili dokonce několik věřících přímo při mši svaté, z kostela odvlekli pačkovského fojta a jeho syna a uvěznili je na Frýdberku. Loupeživí rytíři řádili v kraji dlouhý věk. Přispěla k tomu zejména slabá vláda ve Vratislavi, protože biskupský úřad byl po smrti Jindřicha z Vrbna v roce 1319 na 7 let uprázdněn.

  Roku 1325 se rytíři však dali na pokání a s novým biskupem se smířili. Starý Jan Wüstenhube obdaroval toho roku klášter v Kladské Kamenici celou zemí od Starého města až po hranice Kladska s 10 vesnicemi a nekonečnými lesy až po prameny řeky Moravy i se zlatem a kameny, které tam byly k vytěžení, na důkaz pokory a na očistu své duše a svých předků i zesnulého bratra Jindřicha a jeho syna Kancka (Hanka) (zemřeli za nevyjasněných podmínek nejspíše při dobývání nedostavěného hradu Pleče), kteří nejvíce pustošili kladský kraj. O tom byla sepsána listina a záhy druhá, v níž postoupil ze stejných důvodů klášteru tentýž Jan se souhlasem své ženy i synů Jana a Jindřicha vesnici Slabotendorf u Frankenštajnu na dokončení stavby kaple, kterou jeho bratr Jindřich za spásu své duše započal, ale dokončení se již nedožil.

  Wüstenhubské hrady pak spravoval rod Haugviců. Roku 1358 rod odchází a hrady jsou vykoupeny biskupem.

  Roku 1337 uzavřena mezi Janem Lucemburským a biskupem Jindřichem z Vrbna slavná smlouva o připojení Slezska a biskupství vratislavského pod ochranu koruny české. Od toho času se i Jesenicko stalo vedle Zlatohorska součástí českého státu. Biskup se tak stal spojencem českého krále, ne však jeho vazalem.






 Nahoru
Minimální vhodné rozlišení: 1024x768 | Stránka vygenerována za 0.03504 sekund.  | Oficiální web Šermířského spolku Šumperk |  ©Hawkee 2008